Opakovaně se setkáváme s tím, že mnoho majitelů svou nemocnou kočku v případě, že kočka onemocní a přestane přijímat potravu, po dobu nemoci vůbec nekrmí. Někdo dokonce zastává názor, že zvíře ví nejlépe, co je pro něj dobré, takže pokud jíst nechce, asi to tak má být. Bohužel, tento názor je silně zavádějící – pokud zvíře přestane přijímat potravu a případně i pít, je většinou již v tak vážném stavu, že bez veterinární pomoci patrně zemře. Selským rozumem lze snadno odvodit, že ani lidé by v takovém případě – pokud by platilo takové pravidlo – neskončili v nemocnici na umělé výživě, nebyli krmeni po dobu nemoci sondou atd – když sami nechtějí / nemohou potravu přijímat. Pokud tedy nechcete ponechat své nemocné zvíře jeho osudu a snažíte se mu pomoci, součástí této pomoci musí být i zajištění příjmu výživy a tekutin.
Z naší praxe na skupině bohužel víme, že některé kočičky, u kterých došlo k diagnostice FIP pozdě, případně majitelům trvalo, než se vůbec o léčbě dozvěděli, by měli větší šanci na přežití, pokud by u nich nedošlo k totálnímu vyčerpání následkem anorexie – tedy nechutenství, kdy současně neměli zajištěnu základní výživu. Specifický metabolismus koček reaguje při hladovění po velmi krátké době ztučněním jater – lipidózou.
V podstatě jde o metabolickou poruchu, kdy z důvodu nedostatečného příjmu potravy je tuk transportován z periferních zásob do jater, která by měla tento zásobní tuk zpracovat a transportovat dále. Pokud hladovění trvá a játra jsou nucena zpracovat velké množství tuku, tuk se v nich začne ukládat. Tento stav vede k poškození jater a k jejich následnému selhání. Může končit smrtí. U původně obézních koček se jedná o to závažnější riziko. Jediným způsobem, jak jaterní lipidózu zastavit, je agresivní krmení, díky kterému se zastaví nepoměr mezi příjmem a výdejem (exportem) tuku z jater. Pokud se podíváme na klinické příznaky lipidózy, vidíme, že do jisté míry se překrývají s příznaky, které mohou doprovázet rozvinuté onemocnění FIP. Jedná se především o následující: letargie, žloutenka, zvracení, průjem / zácpa, slabost, ztráta hmotnosti, nadměrné slintání, dehydratace, deprese a jako následek metabolického rozvratu i mozkové poruchy až po mozkovou retardaci, které mohou být někdy zaměněny s rozvojem symptomů neuro FIP. Tzn., že pokud u Vaší kočičky s FIP dostanete virus pod kontrolu pomocí GS a stav se přesto nelepší, může být na vině v případě, kdy došlo k dlouhodobému podcenění výživového stavu na vině právě rozvinutá lipidóza jater.
Rizikem katabolismu jako takového, tzn. když tělo využivá vlastních zásob tuků a svaloviny, je ztráta buněčných bílkovin, dochází k porušení fyziologických funkcí a ve výsledku k různým orgánovým disfunkcím. Tento stav se nazývá marasmus a bez akutního řešení končí následkem patobiochemických a patofyziologických změn smrtí z vyhladovění. Přetrvávající katabolismus s sebou nese fyziolgické poruchy ve sféře mentální, kardiovaskulární (poškození srdce, hypotenze a následný kolaps), dochází k poškození plicních funkcí (oslabení dýchacích svalů následkem deficitu proteinů), střevních funkcí – může nastat malabsorbce následkem atrofie střevní sliznice, dochází k porušení střevní mikroflóry a tím rozvoji průjmů, snižuje se imunita. Dalším rizikem pokročilého katabolismu je hypotermie, kdy dochází k poklesu teploty tělesného jádra o 1 – 2 stupně, nastává svalová slabost, dezorientace, diskoordinace – a ve finále tento stav bez akutního řešení končí smrtí.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že samotná léčba FIP pomocí GS nezachrání vaši kočku před smrtí ve chvíli, kdy zásadním způsobem podceníte její výživový stav a ani na začátku léčby ji nepodpoříte nuceným krmením. Kočky, které započaly léčbu ještě v poměrně dobrém výživovém stavu (především případy vlhké FIP s rychlým nástupem onemocnění) mají větší šanci na to, že se po prvních dávkách léku navrátí k normálnímu přijmu potravy poměrně rychle, tzn v horizontu několika málo dnů. V případě suchých FIP (ať už bez výpotku či tam, kde se objevila efuze následkem pokročilé vaskulitidy), tzn i u okulárních a neuro FIP, u nichž většinou zhoršený výživový stav trval delší dobu, trvá tento návrat déle a většinou je nutný zásah veterináře, aby se následky nedostatečné či chybějící výživy pokusil zvrátit. Často je nutná infuzní terapie s výživou podávanou IV (do žíly) (glukosa, duphalite,.. – terapii určí veterinář), případně zavedení sondy (perkutánní, případně jícnové), podpora životních funkcí pomocí kyslíkového boxu a zahřívání.
POUČENÍ: pokud se vaší kočičky s onemocněním FIP týká cokoliv výše popsaného, nečekejte, že léčba GS bude samospásná – v případě, že u vaší kočičky došlo k rozvoji popsaných stavů absencí výživy, vyhledejte akutně veterinární pomoc, abyste zvýšili šance na její přežití. (Pokud by Vám v takovém případě veterinář doporučil euthanasii jen proto, že léčbu FIP neuznává a odmítl kočičku podpořit infuzní terapií, zajištěním příjmu potravy a pod., změňte veterináře !)
JAK NA TO – ZAJIŠTĚNÍ KRMENÍ V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH:
Platí pouze v případě, že stav Vaší kočičky nevyžaduje akutní veterinární pomoc
- při stanovení denní krmné dávky vycházejte z váhy, kterou vaše kočička měla ještě jako zdravá
- pokud došlo k déledobému hladovění, rozkrmujte postupně – 1. den dejte 1/2 – 1/3 denní krmné dávky, 2. – 3. den 2/3 denní krmné dávky, od 4. dne, pokud se nevyskytly problémy se zvracením a pod, můžete zkusit přejít na denní dávku dle původní váhy POZOR! pokud Vaše kočka ztratila podstatnou část původní tělesné hmotnosti, tzn. více než 20 – 25%, poraďte se o rozkrmovacím plánu s veterinářem – např pokud mainská mývalí kočka vyhubla ze 7 kg na 3,5 kg, jedná se již o závažnou situaci (pokud posunete desetinnou čárku o jedno místo doprava, tzn budete nad těmito ztrátami tělesné váhy uvažovat jako u člověka, který ze 70 kg zhubnul na 35 kg, okamžitě vám dojde, že v takovém případě se bez lékaře neobejdete – a to samé platí i pro zvířata)
- pokud kočička nemá speciální dietní nároky (např není její onemocnění doprovázeno pankreatitidou, selháním jater či ledvin a pod), stačí zajistit krmení běžným jídlem, na které byla zvyklá před nemocí – v takovém případě rozmixujte potřebné množství (- viz o denní krmné dávce výše) s trochou vody na polotekutou kaši, a ideálně pomocí 20 ml stříkaček podávejte kočce do tlamy – v úrovni zadních zubů aplikovat na kořen jazyka, v malých dávkách, čímž vyvoláte polykací reflex
- nezapomínejte na dostatečný přísun tekutin – pokud mixujtee kapsičku se šťávou či paštiku, nezapomeňte, že i obsah vlhkosti (uvedeno na etiketě obalu v %) v krmení se počítá do denní dávky potřebných tekutin
- z počátku, pokud kočka hladověla delší čas, podávejte po malých množstvích, postupem času je možné podat malé kočce naráz 50ml potravy, střední kočce 60 – 75 ml potravy a velké kočce 90 ml potravy; krmení opakujte s rozestupem min 3 hodin od posledního krmení, a to vždy do vyčerpání celkové denní dávky
- v některých případech je možné začít rozkrmovat pomocí tzv recovery roztoků (např RC recovery liquid), které jsou určeny primárně do gastrosondy, lze je podávat ale i stříkačkou rovnou do tlamičky; případně lze krátkodobě využít k doplnění potřebných živin a dalších prvků speciální recovery pasty (např aptus pasta), či rekonvalescenční veterinární dietou
- pokud se s vámi kočička během krmení pere, nenechte se tím odradit – nakrmit ji musíte; k znehybnění v takovém případě použijte zabalení do ručníku, tzv burrito, či jiný vhodný způsob
- v případě, že vaše kočička potřebuje výživovou sondu, o krmení vás poučí veterinář
- vhodná je podpora hepatoprotektivy, která podpoří funkci jater po jejich zatížení během hladovění, případně podpora prostředky na podporu ledvin, pokud došlo k jejich zatížení následkem trvajícího katabolismu (zvýšená urea, a pod)
- váš doktor by měl posoudit, zda kočička na začátku potřebuje podporu pomocí infuzní terapie (kontrola dehydratace kočky pomocí rychlosti návratu kožní řasy a kontrola prokrvenosti a hydratace dásní)
Dá se předpokládat, že po krátké době, podaří li se zvrátit lipidózu jater a následky katabolismu, dojde k návratu apetitu a obnovení běžných stravovacích návyků vaší kočky bez nutnosti pokračování v podpůrném krmení.
POZOR: pokud vaše nemocná kočka stravu nadále přijímá, ale přesto ztrácí hmotnost (tzn páteř a kostrč začínají být patrné nejprve pohmatem, následně i na pohled), nenechte se ukolébat tím, že přeci jen jí, a do plné denní dávky ji dokrmujte
ZÁVĚREM: výše uvedené se týká nejen onemocnění FIP, ale všech dalších nemocí. U koček dokonce i pankreatitidy – zatímco u psů je nutné při pankreatitidě nastolit na počátku hladovku a psa převést na iv výživu v infuzi, u koček je naopak nutné rozkrmování. Jakýkoliv nevyhovující stav samozřejmě řešte s veterinářem.
A pokud vám někdo radil, že kočku nuceně krmit nemáte, neboť by si na krmení ze stříkačky zvykla a stala se rozmazlenou a pohodlnou, nevěřte mu – je to nesmysl. Tím jedině riskujete zhoršení jejího stavu až smrt.
Návodné fotografie a videa najdete na internetu pod heslem “syringe feeding cat”, níže přidáváme pár odkazů:
https://www.wikihow.com/Tube-Feed-a-Cat
https://animalpath.org/syringe-feeding-a-cat/
SK 
EN